NEW: 
Translation into English powered by Google
V lednovém čísle časopisu HPM Michal Plavec zveřejnil v druhé části profilu amerického stíhacího esa Capt. Arthura C. Fiedlera jeho podrobný popis souboje s německými letouny Fw 190 z I. a II./JG 301 nad Tachovskem 20. ledna 1945. Čtyři byly sestřeleny a jeden z nich si připsal na konto právě Fiedler (tehdy v hodnosti 1/Lt.). Několik dní nato vyšel v MF DNES článejk Jana Vladaře, který tento příběh doplňuje o několik zajímavých informací.
ZAPOMENUTÁ BITVA NAD TACHOVEM
(původně otištěno v MF DNES – Kraj Plzeňský, 2. února 2008)
Je 20. ledna 1945 krátce po 7. hodině ranní, na amerických leteckých základnách v jižní Itálii burácejí motory stovek bombardérů připravených ke startu. Někteří muži z jejich posádek s nadějí očekávají zrušení nebezpečné akce, vždyť od začátku roku musel být pro nepřízeň počasí odvolán každý druhý plánovaný útok. Cíle jejich útoků leží za Alpami, kde se nyní, na počátku posledního válečného roku 1945, potýkají s nebývalými přívaly sněhu.
A skutečně, podmínky ani dnes nejsou ideální, hlásí průzkumná letadla vyslaná ještě za tmy nad jižní Německo, přesto odkládaná akce dostává zelenou.
Jednotky 15. letecké armády USA, vyzbrojené moderními bombardéry Liberator, směřují nad cíle v Rakousku, padesát strojů napadne nádraží v Salzburgu, dalších osmdesát stejný cíl v Linci. Nejobtížnější úkol ale čeká na svaz 5. bombardovacího křídla, jeho starší, ale osvědčené a velice oblíbené létající pevnosti vyrážejí nad bavorský Regensburg. Cílem tentokrát nejsou proslulé Messerschmittovy letecké závody, ale říční přístav na východě města, sloužící jako významné překladiště všech druhů ropných výrobků.
Do akce se postupně zapojí také nepostradatelný stíhací doprovod, část z téměř tří stovek stíhačů letí daleko před svazem a samostatně vyhledává formující se nepřátelské stíhače nebo doprovází průzkumná letadla. Po 9. hodině startuje další část, právě včas, aby dostihla bombardéry v nejkritičtější části jejich letu nad středem nepřátelského území. Patří mezi ně také 46 stříbrných Mustangů 325. stíhací skupiny. Právě jejich úkolem je přímá ochrana 126 bombardérů 5. křídla směřujících na Regensburg.
Rozkaz: odhodit nádrže
Svaz přelétl Alpy, vyhnul se protiletecké obraně v Rakousku a od Regenu nasadil severní kurz k Osvračínu na Domažlicku. Přelet svazu, který bylo jen místy možné pozorovat skrz potrhanou oblačnost, zmiňují místní české kroniky. Dalším důležitým otočným bodem na cestě k cíli byl Rozvadov, právě zde se nechtěně opozdila skupinka bombardérů, která se mohla stát snadným terčem německých stíhačů. Na její ochranu proto vyrazil jeden roj ze stavu 325. skupiny vedený kpt. Arthurem C. Fiedlerem.
"Náhle jsem spatřil další skupinu létajících pevností nějakých deset patnáct mil za hlavním svazem. Roztáhl jsem svoji formaci, abychom mohli krýt i tuto skupinu. Vzápětí jsem spatřil, jak se oblaka rozrostla o nějakých čtyřicet FW 190. Okamžitě jsem rozkázal odhodit přídavné nádrže," zavzpomínal pilot v roce 2007. Aniž by to posádky posledních bombardérů opouštějících otočný bod nad Rozvadovem na Tachovsku zaznamenaly, rozpoutal se kolem nich urputný souboj. Z amerických letců byl pouze Art Fiedler zkušeným stíhačem, měl za sebou přes padesát misí a také několik sestřelů, přesto čtyřčlenná skupina Američanů vyšla ze souboje vítězně. Art Fiedler sestřelil jeden Focke Wulf Fw 190, zatímco další tři přidal nováček Edward L. Miller.
Epizoda neměla žádný vliv na probíhající operaci, vždyť právě v průběhu souboje nad Tachovskem již bomby prvních 15 bombardérů 2. skupiny dopadaly na Řezno, vzápětí následovány vlna za vlnou dalšími pěti skupinami. Oblačnost již pro stroje vybavené radary nepředstavovala překážku, první část svazu shodila trhavé pumy, které měly roztrhat naftové nádrže a druhá část s drobnými zápalnými bombičkami je měla podpálil. Také protivník byl připraven, radary naváděné dělostřelectvo si brzy i přes oblačnost našlo svůj cíl, jeden bombardér byl sestřelem přímo nad městem, další musela posádka pro poškození opustit během zpátečního přeletu Alp.
S odstupem mnoha let je obtížné zjistit podrobnosti o leteckém souboji, který se jen náhodou odehrál na nebi západních Čech. Ze země souboj pozorovala jistě většina tehdy německého obyvatelstva obcí mezi Tachovem a Mariánskými Lázněmi. Vzápětí po válce však přišel jejich odsun a dnes již jen velmi obtížně získáváme jejich dávné vzpomínky.
Zásluhou Hany Moravcové z Kyjova a jejích německých přátel ze sousedního Mähringu se podařilo aspoň částečně objasnit tragédii jednoho z německých letců. Pamětníci vzpomínají, jak se skupina německých letadel pokusila napadnout vysoko letící svaz bombardérů, všude padaly prázdné přídavné nádrže na benzín, stříbrné hliníkové americké a zelené dřevěné německé, a chvíli poté se k zemi řítila i tři hořící letadla. Všem pozorovatelům bylo jasné, že jsou německá. Jeden stroj explodoval necelých sto metrů nad zemí severně od Kyjova a do sněhových závějí na polích u hájovny dopadaly se sykotem jeho ještě hořící trosky. Tělo pilota bylo roztrháno k nepoznání. Jako první doběhli na místo havárie vojáci z blízké pozorovatelny, umístěné na kopci u Zadního Chodova. Později dorazili ještě vojáci z nedalekého letiště Skláře u Mariánských Lázní.
Další oběť amerických stíhačů střemhlav narazila do stodoly u statku na východním okraji obce Tři Sekery, jak vzpomínala v roce 1992 paní Procházková, která zůstala jako jediná z obce v Čechách. Kvůli sněhu se do obce vojáci vůbec nedostali a trosky letadla se snažilo vyprostit jen několik místních mužů, většinou válečných invalidů, neboť všichni ostatní byli odvedeni.
Další německý letec se pokusil o nouzové přistání blízko Tachova. Čtvrtý německý letec měl zahynout u Chodského Újezdu. Američtí stíhači se tedy v počtu udaných sestřelů nezmýlili, kdo však byli němečtí letci? Velmi stručně, ale přesně otázku zodpovídá deník stíhací jednotky Jagdgeschvader 301. K 20. lednu 1945 zmiňuje ztrátu čtyř letců, u Tachova ve stroji Focke-Wulf FW-190A zahynul Josef Idstein, u Chodského Újezda zemřel v témže stroji s označením 'červená 5' jistý Heinz Brand, do Třech Seker dopadl stroj Gottfrieda Hellriegela a konečně u Kyjova explodovala 'bílá trojka' Karla Schwegera. Všichni padlí letci jsou dnes pohřbeni na válečném hřbitově v Mariánských Lázních.
Kolik vlastně bylo obětí?
Mohli bychom považovat historii leteckého boje nad Tachovskem za uzavřenou, existuje ale řada pochybností. Jednak někteří z pamětníků jasně mluví o ještě dalších zřícených letadlech. Také zápis v knize pohřebných v Mariánských Lázních poněkud nejasně uvádí k 26. lednu 1945 pohřeb letce padlého ve Třech Sekerách a sedmi dalších letců. V úvahu připadají ještě dva nezvěstní letci sesterské jednotky JG 300, která se patrně rovněž účastnila leteckého boje. Zde však nedostatek pramenů svádí k fantazii. Také situace na americké straně není prosta nejasností.
Konečně nejasnosti kolem leteckého boje 20. ledna 1945 můžou způsobovat rovněž záměny s jinými případy leteckých havárií. Vždyť jen v dubnu 1945 se v okolí Mariánských Lázní zřítilo zřejmě nejméně dalších pět bojových letadel.
Jan Vladař
