NEW: 
Translation into English powered by Google
Ve vzdálenosti asi jednoho kilometru sledovala trojice četníků ze služebny v obci Krouna (okr. Chrudim) 28. prosince 1944 ve 12.35 osamoceného hloubkaře, který podnikl tři zteče jako dravec spouštějící se za svou kořistí na osobní vlak č. 3106, který právě zastavil na zdejším nádraží. Podle jejich hlášení letoun patřil ke stíhacímu doprovodu svazu bombardérů, který se vracel z náletu na Pardubice.
Jakmile četníci dorazili na nádraží, aby zjistili rozsah škod, našli lokomotivu č. 423.0152, která byla vyřazena z provozu, a prostřílený služební a poštovní vůz a tři osobní vagony. Strojvedoucí Miroslav Frýauf Zdeňku Bičíkovi sdělil, že kotel lokomotivy připomínal řešeto – inkasoval celkem 125 zásahů! Ve služebním voze byl zabit vlakvedoucí Josef Hotový, topič Jan Mittelmayer zemřel týž den v nemocnici v Poličce. Podle jiných archivních pramenů Z. Bičík v souvislosti s tímto případem napsal, že zahynuly čtyři osoby – vedle dvou výše zmíněných jmenovitě ještě uvedl Jana Kučeru.
Miroslav Frýauf, dva další železničáři Václav Fiala a Antonín Košina a poštovní úředník Jindřich Stárek byli težce zraněni. Sedm cestujících utrpělo lehčí zranění. První pomoc poskytla zraněným hned v čekárně manželka doktora Eksteina, asi ve 14.30 byli zvláštním vlakem převezeni do poličské nemocnice. Provoz na trati Svitavy-Žďárec u Skutče byl obnoven v 17 hodin.
K cestujícím, kteří měli štěstí, patřila Ema Pailová se svou desetiletou dcerou z Chrudimi. Její svědectví opět zaznamenal Z. Bičík: "Aniž bychom slyšeli nebo viděli na obloze nějaké letadlo, začala najednou prudká střelba do střech vagonů, vznikl velký chaos, lidé volali 'Jsme napadeni!', 'Co máme dělat?', někdo se hrnul ke dveřím, ale ven se nikdo neodvážil. Já s dcerkou jsme našly útočiště pod lavicí, přes kterou jsme alespoň položila lyže a torny. Asi za pět až sedm minut ustalo ostřelování a všichni jsme se snažili opustit vlak, kde jsme nechali všechna zavazadla, jen jsem v rychlosti popadla lyžařskou tornu a vyskočily jsme ven. Poněvadž bylo zdáli opět slyšet hukot letadla, našly jsme druhé útočiště pod rampou skladiště, které bylko hned naproti našemu vlaku. ... Když jsme zahlédly na obloze v dáli černý bod letadla, schovaly jsme za zasněženou kupu hnoje a teprve po dvaceti minutách jsme se pomalu vracely na nádraží. Většina lidí nadávala, že do nás střílejí jako do králíků, ale nebylo divu, neb byl každý notně vystrašen."
Stíhačka rovněž krátce ostřelovala chodce na silnici u sousední obce Oldřiš, aniž by došlo k obětem, a pokračovala na jihozápad.
Zdroje:
Národní archiv, fond Zemské četnické velitelství Praha, karton č. 904, inv. č. 284-Ia/45 (za kopii děkuji Janu Vladařovi)
BIČÍK, Zdeněk. Příspěvky k letecké válce ve východních Čechách 1942-1945. In Sborník prací východočeských archivů. č. 4, 1978. s. 9-54.
